Bridlica ako hornina vznikla usadzovaním ílovitých a bahenných más zhruba pred 350 až
400 miliónmi rokov. Jej základnými vlastnosťami sú stálofarebnosť, odolnosť proti chemickým a vonkajším vplyvom.
    Charakteristická je najmä vysokou životnosťou a dobrou tvarovateľnosťou. Má tiež vynikajúce izolačné vlastnosti a samozrejme ako prírodný materiál neškodí životnému prostrediu. Pre svoju odolnosť a  trvanlivosť sa stala ideálnym stavebným materiálom a v súčasnosti prechádza ďalšou renesanciou.

Geologická a paleontologická lokalita pokrývačských bridlíc v Marianke    autor: Juraj Boublík, 1981

   Mariánske bridlice (nem.: Mariathaler Dachschiefer, maď.: Máriavôlgyi pela), sú čierne, čierno-šedé, tenkovrstevnaté ílovité a slienitá horniny, veľmi jemnozrnné, pravidelného zrna, matné, niekedy slabohodvábneho lesku, strednej tvrdosti, dokonale bridlíčnaté. Lom je rovný, bridlice sa dajú dobre štiepať na tenké, dostatočne pevné a rovnaké dosky. Plochy bridličnatosti sú súhlasné s vrstevnatosťou. Obsah CaCO ₃ je až do 35 %. Slienité bridlice sú tvorené prirodzenou zmesou siltu, ílu a vápenca s ílovým spojivom. Bežne sa vyskytujú zrnká pyritu, ktoré sú častým sprievodcom tmavých bridlíc.
   V stenách kameňolomu nájdeme uprostred bridlíc tenké vložky pieskovcov, husto preskupené žilkami bieleho kalcitu. Pri horotvornom tlaku sa mäkké plastické bridlice poddávali, tvrdé (rigidné) píeskovcové vložky popukali na malé bloky. Pukliny medzi nimi sa vytvorili kalcitovými žilkami, ktoré majú kolmý priebeh na bridličnatosť i vrstevnatosť. Niektoré partie sú slabo dynamometamorfované, v dôsledku čoho vznikli zložité drobnotektonické štruktúry. Bridlice sú miestami silne obohatené mangánom.

Doska turbiditového piesčitého vápenca uprostred hemipelagických marianskych bridlíc je relatívne odolnejšia voči deformácii, preto bola rozlámaná a pukliny boli vyhojené kremeň-kalcitovou žilovinou. Pozostatok lomu na bridlice v Marianke. Zdroj: prednáška GEOLOGICKÁ STAVBA, LITOSTRATIGRAFIAA TEKTONICKÝ VÝVOJ BORINSKEJ JEDNOTKY MALÝCH KARPÁT, Dušan Plašienka, odborný seminár s medzinárodnou účasťou "Bridlica-čierny mramor v strednej Európe", Marianka, 3.-4.6.2009

Břidlice - důvěra ve skutečné hodnoty    www.strechy-fasady.cz/bridlice.html

   Břidlice jako hornina vznikla sedimentací jílovitých a bahenních mas v období před 350 - 400 miliony let. Jejími základními vlastnostmi jsou stálobarevnost a odolnost proti chemickým vlivům, výborná tvarovatelnost, vysoká životnost, vysoce dekorativní vzhled, skvělé izolační vlastnosti a ekologicá nezávadnost. Právě pro tyto jedinečné vlastnosti byla břidlice po celá minulá staletí používána jako klasická střešní krytina, díky které střechy hradů, klášterů, zámků, kostelů i měšťanských domů získávaly kromě mimořádné trvanlivosti i neopakovatelně jedinčný vzdhled. Kvalitní přírodní břidlice umožňuje svými vynikajícími fyzikálními a chemickými vlastnostmi a nepřebernou škálou barevných odstínů jakož i reliéfů štěpných ploch vytvořit pokaždé nové a přesto tradiční začlenění stavby do okolní krajiny.

Encyklopedie DIDEROT    2001

   břidlice, usazená hornina vzniklá zpevněním jílu a siltu (prachu), s následnou rekrystalizací základní hmoty. Je břidličnatě dělitelná, tj. štípatelná, nebo se rozpadá v tenké destičky. Podle minerálního složení, barvy nebo použití se rozeznávají různé druhy břidlic. Černé břidlice obsahují příměs organického uhlíku a pyritu (disulfidu železnatého). Při zvětrávání se pyrit rozkládá na vodnaté sírany (kamence), které se dříve používaly k výrobě kyseliny sírové. V ČR se tzv. kamenečné břidlice těžily zejm. na Plzeňsku (Hromnice). Některé pevné a dobře štípatelné břidlice slouží k pokrývání střech (tzv. pokrývačské břidlice; těží se na Železnobrodsku a severní Moravě).

Ottova encyklopedie    aktualizace: 1. 1. 1908

    břidlice nebo břidle (také křidla) v geologickém smyslu jsou horniny, jež uloženy jsou ve vrstvách nebo lavicích různě mocných a které lze štípati na velmi tenké desky nebo tabule, jež mají břidličný sloh. Ale jinak jest toto pojmenování velmi povšechné a třeba míti na zřeteli stáří jejich uložení a vnitřní jejich složení. V tom smyslu máme [Břidlice] ci v oddělení hornin krystalinickosmíšených, zvrstvených, a pak v oddělení hornin úlomkovitých čili klastických; tento druh hornin nazývá se v něm. spisech Thonschiefer, kdežto, co Němci nazývají Schieferthon, my jmenujeme lupky. Lupky převládají v útvarech mladších, od karbonu nahoru, kdežto [Břidlice] ci nalézáme hlavně v útvarech starších. Není však pochyby, že, co se týče původu, povstaly asi podobným způsobem jako lupky, totiž usazením z vod, asi tak, jak se ještě podnes na dně řek, rybníků, jezer a moří ukládají bahnité a písčité vrstvy. [Břidlice] v oddělení hornin krystalinickosmíšených, zvrstvených, kam také náleží rula, svor, itakolumit aj., známy jsou jako [Břidlice] prahorní, [Břidlice] hlinitoslídnaté, obyčejně jako fyllit; je to hornina zřejmě zvrstvená (břidličná), kryptokrystalinická, jindy zřejmě zrnitá, obyčejně tmavošedá, zelenavá. hnědošedá a j.; plochy štěpné mají lesk hedvábný nebo polokovový. Skládá se z různých krystalinických zrnek a šupinek slídy, chloritu, křemene, živce, turmalinu, hlinitých látek a j. Velmi často jsou různé přimíšeniny nerostův a podlé stálého vyskytování se toho neb onoho rozeznávají se pak různé odrůdy [Břidlice] Podlé toho jest [Břidlice] nebo fyllit živcovy (v Rudohoří, Smrčinách, v Bavorském lese s mnohými zrnky albitovými, [Břidlice] chiastolitová, šedo-až modrošedá, tuhá [Břidlice] obsahující sloupky chiastolitu; dále [Břidlice] staurolitová, chloritová, talková, skvrnitá atd. [Břidlice]brouskové (hlavně z Ardenn) jsou fyllity, v nichž hojně nalézají se velmi jemné krystalky granátu, jež činí horninu tak tvrdou; [Břidlice] grafitová nebo tuhová hojně prostoupena tuhou; pak [Břidlice] kamenečná, prostoupená látkami uhelnými a pyritem, jest tmavošedá nebo černá: rozkladem a větráním pyritu tvoří se zelená skalice, kamenec, hydráty železité atd. U nás v Čechách jsou [Břidlice] prahorní nebo fyllity rozšířeny kolem celé silurské pánve v středních Čechách tvoříce její podklad; jsou to horniny, jež podlé rozdělení Barrandeova popsány byly již jako azoické a jako pásma A a B. Chovají jako užitečné horniny porfyry, buližníky, kamenečné břidle, jež hlavně u Hromic blíže Třemošné v Plzeňsku ve velkém lomu se dobývají; ale také na mnohých jiných místech (na př. v údolí Vltavy severně od Prahy u Roztok, u Libšic a j.) v jednotlivých pruzích se vyskytuji a dosti často mylně za uhelné sloje byly považovány, tak že se na nich i dolovalo. Zlatonosné žíly u Jílového a i stříbronosné žíly příbramské náležejí částečně do jejich oboru. Severně od Plzně u Rabšteina a Manetína vyskytuje se pěkná, tuhá [Břidlice] tenkolupenná, šedá, a poskytuje desky pokryvačské; podobně vyskytuje se fyllit na úpatí hor Krkonošských, hlavně u Železného Brodu nalézají se lomy, v nichž se [Břidlice] v tenkých deskách na pokrývání dobývá; jest zelenavá nebo šedozelená. [Břidlice] oddělení hornin klastických čili úlomkovitých nalézají se hlavně ve zpodních útvarech sedimentárních siluru, devonu a karbonu, jen výjimečně ještě v útvarech mladších. Jsou předešlým dosti podobny, totiž zřejmě zvrstvené a břidličnaté, obyčejně tuhé, barvy rozmanité, na lomu vzhledu hlinitého, zdánlivě nekrystalinické, pod drobnohledem však ukazují přece přimíšeniny krystalinické, a to jehličky rutilu, šupinky slídy, šupinky kalcitu, zrnka granátová a p. Vyloučeny bývají ve hmotě břidličné krystaly a shluky pyritu, křemene, hlízy vápence, a pak často chovají organické zbytky, čímž se hlavně liší od předešlých, a to svědčí zřejmě, že jsou sedimentárního původu; že však později doznaly rozličných změn, tomu nasvědčuje vnitřní mikrokrystalinický sloh, a to, že velmi často vedlé původní přirozené vrstevnatosti a břidličnatosti ukazuji břidličnatost v jiném směru, zvanou břidličnatostpříčnou, jež způsobena značným tlakem postranním. Podlé převládání některých minerálních přimíšenin rozeznáváme [Břidlice] křemité, [Břidlice] slídnaté, také [Břidlice] kamenečné, [Břidlice] brouskové (husté, kyselinou křemičitou prostoupené [Břidlice] žlutavě šedé nebo zelenavě šedé); [Břidlice] drobové (slídnatohlinité a křemitohlinité odrůdy). V Čechách jsou takové [Břidlice] v útvaru silurském, a to hlavně v jeho zpodním oddělení, zvláště v pásmech C2 (jineckoskrejské [Břidlice]), D (rokycanské). D3, D4 (zahořanské), D3 a (kralodvorské), E (graptolithové) a H. Velmi důležité z toho oddělení jsou [Břidlice] pokryvačské a [Břidlice] tabulkové. U nás se [Břidlice] pokryvačská v tomto oddělení nevyskytuje; ale za to na Moravě a ve Slezsku obsahuje zpodní pásmo uhelného útvaru, zv. kulm, hojně tenkolupenné, tuhé [Břidlice] černošedé, zelenavě černé, vůbec tmavé, jež se na mnoha místech v lomech dobývají jako [Břidlice] pokryvačská; útvar ten táhne se z okolí Brna ve směru sev.-východ. do Slezska. [Břidlice] tato obsahuje na některých místech četné organické zbytky rostlinné (přeslice, kapradiny, plavuně atd.) a zvířecí (Posidonomya Becheri, Orthoceras Goniatites atd.). Velmi rozsáhlé lomy na pěknou [Břidlice]-ci pokryvačskou a tabulkovou nalézají se v Německu, a to u Sv. Goaru na Rýně, Lehestenu a Haselbachu v Durynském lese, u Goslaru na Harzu, kde jest [Břidlice] čistá, velmi tenkolupenná, šedá až černá. Rozsáhlejší ještě jsou vrstvy a lomy na [ Břidlice]-ci pokryvačskou u Penrhynu ve Walesu, kde se mimo to také dobývají velké desky k rozličnému upotřebení. Také ve Francii u Angresu jsou velké lomy na [Břidlice] pokryvačské a deskové. Fl. [Břidlice] anglická nachází a těží se v silurském útvaru v severním Walesu v Port-Madoku, Festiniogu, Penrhynu, Carnarvonu a Bangoru, kde společnosti Welsh Slate Company, pak Cromorthin Slate Company, Penrhyn Slate Company a j. mají největší světové závody, do všech zemí šablonovou (façonovou) [Břidlice]-ci v různých formách (slates) v rozličných zemích užívaných vyrábějí a zasílají dle grosů (po 1200 kusech) pode jmény Imperials, Queens, Princesse atd. ve dvou hlavních barevných odstínech (blue, purple), z nichž prý modrá trvanlivější jest. Tamtéž se vyrábějí desky stolní, pro kulečníky, krby, koupelny a j. Náramný vývoz tohoto výrobku (do Rakouska ročně za 350 až 936 tisíc zl., do Německa za 15-18 mill. marek) dlužno přičísti racionálnímu vyrábění hornickým způsobem, velkolepými stroji, laciné dopravě vodní, neobyčejné hladkosti, stejnosti a tenkosti desk, kterážto poslední vlastnost i železniční dopravu usnadňuje a snadný způsob krytí umožňuje. Trvanlivost krytu [Břidlice]-cí angl. proti vlivům mrazu, sněhu a krupobití, zejména v hornatých krajinách, jest překonána jinými druhy; v Rakousku na př. [Břidlice]-cí železnobrodskou (majetník lomů je Liebig, zástupcem v Ž. Brodu Hrubý) a moravskoslezskou (na Moravě u Olomúce, majetník Herz v Olom.). Nemůže se tedy hodnotě angl. [Břidlice] přičísti její rozšíření po kontinentě, nýbrž jediné výhodám dříve uvedeným. Očekávati jest tudíž, že nedávno zvýšené clo na [Břidlice]-ci angl. přispěje k rozkvětu tohoto našeho průmyslu, jenž se honosí tak výtečnými výrobky a jehož provozování se děje taktéž racionálně hornickým způsobem pomocí strojů. Hauenschild zjistil, že trvání krytů z dobré [Břidlice] možno páčiti až na 300 roků,-tedy daleko zpět, než kam sahá počátek dovozu [Břidlice] anglické k nám,-kteréžto trvanlivosti [Břidlice] angl. v našem podnebí nemá. Wf.