Tak ako pre iné a rôzne druhy materiálov sú ustanovené rôzne technické normy, rovnako aj pre pokrývačskú bridlicu platí v súčasnosti technická norma pre vykonávanie jej skúšok.
2.2.2 Evropská legislativa
Úvod
Před přijetím jednotné evropské legislativy byl způsob provádění zkoušek pokrývačských břidlic upraven rozdílně v každé členské zemi Evropské unie. Požadavky
na pokrývačské břidlice vycházely zejména ze základních vlastností těžených břidlic v dané zemi, zvyklostí a tradic příslušného národního trhu. Rozdílné tak
byly předpoklady dle německé DIN, francouzské NF, španělské UNE, britské BS či české ČSN. Pokud v zemi těžba pokrývačských břidlic neprobíhala ať z důvodů
neexistence vhodných ložisek nebo ekonomické nevýhodnosti těžby na známých ložiskách, požadavky odrážely vlastnosti používaných dovážených typů břidlic.
To je případ zemí Belgie, Nizozemska nebo Dánska.
Z výše uvedeného je zřejmá složitost nalézt kompromisní návrh pro jednotnou evropskou normu. To dokresluje fakt, že nejdříve vstoupila v platnost druhá část harmonizované
evropské normy popisující zkušební metody a teprve poté její první část, kde se mimo jiné stanoví, jakým způsobem vyhodnotit předmětné zkoušky.
Konkrétně evropská norma EN 12326-2 Slate and stone products for discontinuous roofing and cladding – Part 2: Methods of test vstoupila v platnost v únoru 2000, její
česká verze ČSN EN 12326-2 Výrobky z břidlice a přírodního kamene pro skládanou střešní krytinu a vnější obklady – Část 2: Zkušební metody pak v červenci 2001.
První část evropské normy EN 12326-1 Slate and stone products for discontinuous roofing and cladding – Part 1: Product specification je platná od července 2004,
česká verze ČSN EN 12326-1 Výrobky z břidlice a přírodního kamene pro skládanou střešní krytinu a vnější obklady – Část 1: Specifikace výrobku pak od března 2005.
Definice a požadavky
Evropská norma ve své první části definuje břidlici jako „horninu, která je snadno dělitelná na tenké kameny podél ploch foliace, vzniklá při velmi nízkém nebo nízkém stupni
metamorfózy vyvolané tektonickým stlačením“. Činí tak rozdíl od sedimentárních břidlic, které se „štípou podél vrstevnatosti nebo podél ploch sedimentace“. Pod pojmem pokrývačská
břidlice norma prezentuje „horninu, která se používá jako střešní krytina a pro vnější obklady, v které jsou fylosilikáty hlavními a nejvýznamnějšími horninotvornými minerály
podmiňujícími dělitelnost břidlice“, jak již bylo uvedeno v úvodu této práce.
Nyní k jednotlivým požadavkům, jak jsou vyžadovány dle evropské normy. Nejprve je nutné provést identifikaci výrobku petrografickou analýzou a stanovit tak, zda se výrobek
bude zkoušet dle této normy. Jednotlivé dílčí zkoušky lze rozdělit na ty, jejichž vlastnosti deklaruje výrobce (tloušťka, rozměr) a na vlastnosti dané charakteristikou horniny.
Vlastnosti stanovené výrobcem
Jmenovitá tloušťka
Výrobce deklaruje jmenovitou tloušťku pokrývačské břidlice v mm a odchylku v % samostatné tloušťky od jmenovité tloušťky. Samostatná tloušťka břidlicové desky se měří
mikrometrem na čtyřech místech dle obrázku v druhé části normy určené pro jednotlivé tvary břidlicových kamenů. Tloušťkou je průměrná hodnota z těchto měření. Samostatná
tloušťka nesmí být menší než 2,0 mm. Nejmenší samostatná tloušťka se vypočítá ze vzorce a je závislá na pevnosti v tahu za ohybu, klimatických podmínkách a tradičním
způsobu pokládání v zemi použití, jde o tzv. národní X faktory. Pro ČR byly tyto X faktory stanoveny na 1,2 pro příčný a podélný směr. Největší přípustná odchylka
samostatné tloušťky od jmenovité tloušťky je stanovená na ±35 %.
Zabalená tloušťka
Měří se tloušťka na těsno zabalených 100 břidlicových kamenů v mm. Naměřená hodnota se vydělí 100 a upraví se dle tabulky redukce tloušťky, která rozlišuje typ
břidlice hladká, normální a texturovaná.
Odchylka délky a šířky
Maximální odchylka délky a šířky pravoúhlých břidlicových desek nesmí být větší než ±5 mm od hodnot uvedených výrobcem.
Odchylka hran od přímky
Pro břidlicové desky délky menší nebo rovno 500 mm činí maximální odchylka od přímky všech podélných pravoúhelníkových tvarů 5 mm. Pro délky nad 500 mm je
stanovena maximální odchylka 1 % délky.
Odchylka od pravoúhlosti
Odchylka mezi pravým úhlem a úhlem, který svírají dvě sousední strany, nesmí být větší než ±1 % příslušné délky.
Odchylka od roviny
Procentuální odchylka od roviny pravoúhlých desek pro normální použití je stanovená pro velmi hladkou břidlici menší než 0,9 %, pro hladkou menší než 1,0 %, pro normální typ
kamene pak menší než 1,5 %, pro texturovanou břidlici menší než 2,0 %.
Vlastnosti dané horniny
Pevnost v tahu za ohybu
Podstatou zkoušky je na zkušebních tělesech změřit lomové zatížení při ohybu a poté vypočíst pevnost v tahu za ohybu a charakteristickou pevnost v tahu za ohybu.
Lomové zatížení se změří na přístroji s konstantní rychlostí zatěžování, který měří tzv. tříbodovou pevnost v tahu za ohybu – dvě podpěry vzdálené 180 ± 1 mm a
válcové zatěžovací břemeno ležící uprostřed jejich rozpětí. Pro samotnou zkoušku je potřeba pokud možno ze dvaceti dostatečně velkých břidlicových desek vyřezat
jedno zkušební těleso rovnoběžné s delší hranou tohoto břidlicového tělesa šířky 125 ± 1 mm a délky alespoň 190 mm (vzorek v podélné orientaci) a jedno zkušební
těleso kolmo na delší hranu břidlicové desky šířky 125 ± 1 mm a délky alespoň 190 mm (vzorek v příčné orientaci). Blíže viz obr. 5. Jestliže jsou desky natolik
malé, že z nich nelze vyřezat zkušební tělesa v obou směrech, je nutno použít dvě břidlicové desky. Před samotným započetím zkoušky je potřeba vzorky po dobu
17 ± 2 hodiny sušit při teplotě 110 ± 5 ⁰C a poté nechat vychladnout na pokojovou teplotu.
|
|
Samotný postup zkoušky představuje zatížit každé zkušební těleso vypočtenou rychlostí zatěžování (N/s), která je přímo úměrná kvadrátu průměrné tloušťky zkušebního
tělesa v mm, vypočtená jako průměrná hodnota ze tří hodnot měření na třech rovnoměrně vzdálených místech podél šířky vzorku v mm, a šířce zkušebního tělesa v mm a
nepřímo úměrná vzdálenosti mezi podpěrami 180 mm. Lomové zatížení při ohybu se měří s přesností na 1 N. Poté se změří tloušťka břidlicové desky s přesností
na 0,1 mm coby průměr ze 16 měření – na osmi rovnoměrně rozdělených místech po každé straně lomu co nejblíže tomuto lomu.
Počet zkoušených desek činí 20 pro každou orientaci. Minimální hodnota pevnosti v tahu za ohybu není stanovena.
Nasákavost
Stanoví se z rozdílu hmotnosti mokrých, tedy suchých těles uložených do vody při pokojové teplotě na dobu 48 hodin, a suchých těles. Vyjadřuje se v procentech.
Je-li nasákavost menší než 0,6 %, splňuje břidlice požadavky pro kód A1, pro který se nevyžaduje provádět zkoušku mrazuvzdornosti. Kódem A2 se označuje břidlice
s nasákavostí větší než 0,6 % a je nutno vykonat zkoušku mrazuvzdornosti.
Mrazuvzdornost
Provede se měření pevnosti v tahu za ohybu zkoušených těles vystavených 100 zmrazovacím cyklům a kontrolním zkušebním tělesům nevystavených zmrazovacím cyklům.
Tyto dvě pevnosti by při použití Studentova t-testu s hladinou významnosti 2,5 % neměly po zmrazovacích cyklech vykazovat žádné významné zmenšení. Pokud je
průměrná hodnota pevnosti po zmrazovacích cyklech stejná nebo větší než pevnost před cykly, Studentův t-test se nemusí použít. Co se zkušebního postupu týče,
nejprve se zkušební tělesa umístí do vodní lázně při teplotě 23 ±5 ⁰C na dobu 48 hodin. Jeden zmrazovací cyklus pak znamená, že se tělesa umístí do mrazící
skříně při teplotě -20 ±2 ⁰C na dobu 3 hodin, po vyjmutí se tělesa opět umístí na 1 hodinu do vodní lázně.
Odolnost teplotním změnám
Zkušební tělesa jsou střídavě sušena při teplotě 110 ±5 ⁰C a poté ponořeny do vody teploty 23 ±5 ⁰C, celkem se provede 20 cyklů. Břidlice je pak zařazena do
jedné ze tří kategorií. Kód T1 je označení pro břidlici, která po 20 cyklech nevykazuje žádnou změnu vzhledu nebo povrchovou oxidaci kovových minerálů případně
změnu barvy, která nepoškodí strukturu ani nevytvoří plochy s odlišnou barvou. Zařazení do kategorie T2 znamená břidlici, kdy dojde k oxidaci nebo změně
vzhledu kovových složek, které vytvoří odlišné barevné plochy, ale nezmění strukturu. Kód T3 znamená oxidaci nebo změnu vzhledu kovových minerálů, které
prochází břidlicí s rizikem vytvoření otvorů. Nepřípustné jsou břidlicové desky vykazující odštěpky, rozvrstvení nebo podstatné strukturální změny.
Odolnost proti oxidu siřičitému
Tato zkouška se liší pro břidlice s obsahem uhličitanu vápenatého menším než 20 % a větším nebo rovným 20 %. Pro běžnější typ s obsahem menším než
20 % se pro zkoušku použije jedna sada vysušených zkoušených těles, vzorky druhé sady jsou nasáklé vodou. Obě sady těles jsou vystaveny působení
atmosféry oxidu siřičitého o dvou rozdílných koncentracích po dobu 21 dní. Dle fyzikálních změn pozorovaných v průběhu a po skončení zkoušky se
břidlice zařadí do kódu S1, S2 nebo S3.
Obsah uhličitanů
K určení obsahu uhličitanů jsou dle normy možné čtyři metody. Maximální limit si stanoví výrobce sám.
Obsah neuhličitanového uhlíku
Ke stanovení obsahu neuhličitanového uhlíku lze použít metodu katalytickým termickým rozkladem coby referenční metody nebo coulometrickou metodu.
Dle normy nesmí obsah neuhličitanového uhlíku překročit 2 %.
Petrografická analýza
Petrografická analýza se provede dle druhé části normy, blíže např. Richter (2012).
Chování při vnějším požáru
Předpokládá se za splněnou bez nutnosti zkoušení.
Reakce na oheň
Předpokládá se za splněnou třídou A1.
Norma stanoví počet břidlicových kamenů pro každou zkoušku, četnost zkoušení a způsob hodnocení shody. Ta se prokazuje počáteční zkouškou typu a řízením výroby u výrobce.
Počáteční zkouškou typu se prokazuje shoda s touto normou. Dojde-li ke změně geologické stavby horniny, musí se provést další zkoušení typu. Výrobce má povinnost neustále
kontrolovat vlastnosti výrobků, které si sám stanovil a vlastnosti horniny kontrolovat jednou za rok nebo každých 25 000 t vyrobených břidlicových kamenů podle toho,
která situace nastane dříve.
Záver: - ukážka ES PROHLÁŠENÍ O SHODĚ
Poznámka: Ukážka štítku z palety, ktorej obsahom bola strešná krytina. Štítok obsahuje základné údaje podľa príslušných noriem uvedených vyššie:
Poznámka: náš spolok nadviazal spoluprácu s firmou TOPSTEIN s.r.o. v rámci odborného seminára, ktorý sa konal v dňoch 3.-4.júna 2016. Konateľ spoločnosti p. Jiří Kocur vykonal
v rámci programu seminára prednášku a 4.6.2017 praktickú ukážku techniky pokrývania strechy strešnou bridlicou - kliknite
Pri praktických ukážkach počas sprevádzania návštevníkov v miniexpozícii bridlice používame výlučne španielsku bridlicu TROPPA, ktorej dovozcom je firma TOPSTEIN s.r.o.